Proč jsem vždycky potlačovala vlastní intellgenci a kreativitu, jen abych potěšila ostatní? Zradila jsem samu sebe pokaždé, když jsem řekla ano, ale mínila ne! Proč jsem znásilňovala samu sebe tím, že jsem se stále snažila získat souhlas ostatních, že smím být sama sebou? Proč jsem nenásledovala své překrásné srdce a nříkala svou vlastní pravdu?
Proč si tohle neuvědomujeme, když jsme ve svých fyzických tělech? Jak to, že jsem nikdy nevěděla, že na sebe nemáme být tak tvrdí?
Uvědomila jsem si, že jsme všichni propojení. Netýkalo se to jen lidí a živých bytostí, ono vzájemně protkané sjednocení jako by se rozvinulo a zahrnovalo všechno ve vesmíru - všechny lidi, zvířata, rostliny, všechen hmyz, všechny hory, moře, neživé předměty i vesmír samotný. Vnímala jsem celý vesmír jako živý a naplněný vědomím, že zahrnuje celou přírodu a veškerý život. Všechno patří k nekonečnému celku. Byla jsem spletitě a neoddělitelně včleněná do veškerého života. Všichni jsme fazety této jednoty - tvoříme jednotu a každý z nás ovlivňuje Celek.
Dále jsem pochopila, že moje rakovina nebyla trestem za něco, co jsem udělala špatně, a také jsem neprožívala negativní karmu v důsledku svých předchozích činů, jak jsem se kdysi domnívala. Každý okamžik v sobě spíše obsahoval nekonečné množství možností a místo, na kterém jsem se v tuto chvíli ocitla, bylo souhrnem, výsledkem všech rozhodnutí, všech voleb a všech myšlenek učiněných za celý můj život. Mé četné strachy a má veliká moc se projevily touto nemocí.
Z knihy: Anita Moorjani -Musela jsem zemřít
Láska je potravou Vesmíru. Je nejdůležitější ingrediencí života. Děti jdou za láskou, vzkvétají v lásce a rostou z lásky. Bez ní by umřely. Láska je energie obíhající kolem světa; existuje všude a ve všem. Není jediný aspekt vašeho života, který by nezahrnoval lásku. I ten nejtemnější okamžik má v sobě element lásky - její potřebu, nedostatek nebo touhu vytvořit jí víc. Na této planetě věnujete tolik energie na získávání lásky, a přesto existuje, nejen ve vaší kultuře, spousta myšlenkových forem, které vám lásku velmi znepřístupňují.
Když mluvím o lásce, chtěl bych mluvit o běžných myšlenkových formách, které o ní ve svých myslích udržujete. Jakékoliv myšlenky jiných lidí vám jsou přístupné telepaticky. Když hledáte lásku, napojujete se zároveň na její vesmírné vysílání (spolu se všemi masovými přesvědčeními, které s ním přicházejí).
Láska je vjem v těle, v emocích a konečně v duchovních rovinách. Mohli bychom ji vyjádřit jako všudypřítomnou sílu a dívat se na ni jako na element, který drží pohromadě částice atomu. Láska je síla, jako gravitace nebo magnetismus, zatím ale není jako síla chápána. Na té nejvyšší úrovni ji lze charakterizovat jako částici, která cestuje tak rychle, že je všude najednou, a stává se vším, co existuje. Všichni toužíte po vyšších rovinách lásky, mnozí ale uvíznete v běžných myšlenkových formách, které o ní panují.
Představte si, že množství lásky, kterou jste schopní pojmout, má svou mez - podobně jako má rychlost světla svou horní hranici. Říká se, že nic není rychlejší než světlo, a přesto něco takového existuje, i když ve vašem vesmíru se to ještě neví. A stejně tak je tomu s láskou. V pozemské rovině existuje bod, který je nejvyšším vyjádřením lásky, jehož lidstvo jako celek dosáhlo. A přesto je možné mít lásky ještě víc. Všichni vaši velcí mistři a učitelé pracují na tom, aby vnesli do pozemské roviny více lásky z vyšších dimenzí. Jaký by to byl pocit takovou lásku prožívat? Jak byste poznali, že už ji máte?
Všichni jste takovou lásku už zažili. Máte různá slova a rčení o tom, co je láska, a přesto víte, že slovy nebo myšlenkami se popsat nedá. Láska je prožitek, vědění, je to spojení s druhými, se Zemí, a v konečném důsledku se svým vyšším já. Kdykoliv se totiž s čímkoliv spojujete, toužíte vlastně prohloubit svůj vztah ke svému vlastnímu já.
Z knihy: Sanaya Roman- ŽÍT S RADOSTÍ
Sám si utvářet svůj vlastní život, obdržet ve správnou dobu právě to, co člověk potřebuje - partnera, auto, byt - kdo by to nechtěl? Autor nám ukazuje, že to nemusí zůstat jen zbožným přáním, a vysvětluje velmi praktickým způsobem, jak pomocí 7 pravidel získat potřebnou schopnost, abychom od života dostali vždy to pravé
Sny se uskutečňují. Každý den, každou minutu, každou vteřinu. Neustále si něco přejeme. Vědomě nebo nevědomě. Ať už tomu věříme, nebo ne. Něco si přejeme, dokonce i když to nechceme. Co si přejete vy?
Co se má uskutečnit ve vašem životě?
Z Knihy: Jak si správně přát - Pierre Franckh
Neexistuje žádné „tajemství“ úspěchu, kromě velké touhy vytvořit
si život, o kterém sníme, a odhodlání dotáhnout to do
konce. Můžete mít cokoliv chcete, pokud nejste vy sami přesvědčeni,
že to nejde. Nezáleží na tom, jaký je v této chvíli váš
život. Je jedno, kolik času vám zabere zaměstnání, kolik máte
rodinných povinností, jaká je vaše finanční situace, jaké máte
vzdělání a kolik praxe, případně v jaké kondici je vaše tělo.
Pokud něco opravdu hodně chcete, dosáhnete to! Pomyslete na
jakýkoliv úspěch, který jste někdy v životě dosáhli, a vzpomenete
si, že za vším bylo vaše odhodlání. Když jste byli úspěšní
jednou, budete znovu.
Z knihy: Dorenn Virtue -Chci změnit svůj život, ale nemám na to čas
Lze říci, že se nacházíme na cestě, na které znovuobjevujeme svoji vlastní podstatu - "labuť" uvnitř sebe. Oklamali jsme sami sebe a uvěřili přesvědčení, že jsme "kachny". Kachny, jež se v zásadě vnímají a vidí jako ustrašená, ošklivá, nemilovaná stvoření, která nejsou schopna lásky a která žijí v podivném, nepřátelském světě, ve kterém si jich nikdo pořádně nevšímá a ani si jich nijak necení. A tudíž kachny maskují svůj strach a nejistotu nejrůznějšími způsoby chování, které mají tento strach a nejistotu zakrýt. Kachny jsou vystresované, pořád se za něčím honí a soutěží s ostatními kachnami. Labutě se naproti tomu cítí a vidí jako stvoření plná života, schopné, nadané bytosti, mírumilovně žijící ve světě, který je překrásný.
Není jednoduché rozeznat labuť, kterou uvnitř sebe máme, neboť se hluboce ztotožňujeme s pocity kachny! Opakujeme pořád znovu a znovu své staré vzorce a přitahujeme situace a lidi, kteří podporují to, jak sami sebe vnímáme, protože v sobě neseme zdeformovaný obraz sebe sama a věříme, že jsme to my. Ztotožňujeme se se zraněným "emočním dítětem" ve svém nitru. Dokud se s ním ztotožňujeme, nejsme pány svého života. Přehlížíme, potlačujeme svá vnitřní zranění, snažíme se žít tak, abychom je zakryli. Dokud zůstávají tato zranění skryta v nevědomí, najdou si nejrůznější způsoby, kterými nám znepříjemňují život a znemožňují prožívání lásky.
Když pronikáme hlouběji do sebe, až ke zranění svého "vnitřního dítěte", umožňujeme tím, aby v našem životě vykvetla láska - láska k sobě samému a láska, kterou sdílíme s ostatními.
Důležité je prozkoumat, procítit a pochopit zranění, která uvnitř sebe neseme. Kráčet po jedinečné cestě sebeobjevování a vnášet vědomí do svého života.
Z knihy: K. a A. Trobe – Od iluzí k lásce
Můžeme se rozhodnout pro život v džungli, nebo v zahradě. V džungli rozhodují hodnoty, jako jsou boj, soutěživost, úspěch a neúspěch, image a výkon. V džungli vidíme, že lidé žijí v hierarchii, která je založena na jejich úspěchu, přitažlivosti a moci a převažuje tu pocit nedostatku a strachu. V džungli nás učí nepodléhat strachu, a nás tento přístup nutí buď strach kompenzovat – neboť se cítíme příliš zranitelní a bázliví -, nebo rezignovat.
V zahradě je místo pro každého: každý se může projevit takový, jaký je. V zahradě je vítáno veškeré rozpoložení, ve kterém se právě nacházíme. Je to svět, jehož největšími hodnotami jsou přijetí toho, co je, a vzájemná podpora při tom, když se učíme milovat sami sebe, objevovat a rozvíjet vlastní hodnoty a talenty, aniž bychom se s někým srovnávali. Je to svět, ve kterém se učíme vidět ostatní ne jako hrozbu, ale jako zdroje. Možná bychom ve svém srdci raději žili v zahradě, ale naše mysl a chování zůstábají uvězněny v džungli. Abychom mohli změnit pohled na věc, musí dojít k určitému posunu v našem vědomí.
Z knihy:K. a A. Trobe – Probouzení zranitelnosti
Hluboko uvnitř každého z nás dřímá obrovský potenciál a čeká na okamžik, kdy nás otevře vnitřní radosti, svobodě, talentu a lásce. To Něco vás právě teď volá domů a touží vás osvobodit. Jenomže každý z nás má nějaký problém, který ho vězní nebo omezuje. Slyšíme tiché volání své duše, ale nedokážeme se té síle otevřít. Spíše máme dojem, jako by nás něco dusilo nebo nám jistým způsobem bránilo, jako by nás omezovaly naše pocity - hněv, strach, deprese, smutek, bolest, úzkost. Může to být stejně jednoduché jako pocit naprostého selhání. Může to být stejně vysilující jako jakákoli závislost nebo stejně životu nebezpečné jako jakékoli vážné onemocnění.
Nezáleží na tom, jak závažný je váš problém, ani na tom, jak dlouho jste se s ním potýkali, stále existuje možnost, že se úplně osvobodíte, dáte se do kupy a uzdravíte se. Dokážete se dostat ke kořeni problémů, vyřešit je, nechat je plavat a osvobodit se, takže budete moci žít svůj život naplno a vyjádřit tak své skutečné já.
Z knihy: Brandon Bays - Cesta
Promlouvá-li k nám tělo prostřednictvím určité choroby nebo potíží, činí tak proto, aby nám pomohlo si uvědomit určité aspekty našeho myšlení, které jsou pro nás zhoubné. Tyto sklony mysli, i když nevědomé, sžírají celou naši bytost a nemoc, jež se projeví na fyzické úrovni, je poselstvím, že je nejvyšší čas změnit naše smýšlení nebo nesprávná přesvědčení. Nemoc je spíše darem určeným k tomu, abychom vyvážili celou svoji bytost. Tělo je jednoduše odrazem děje v nitru člověka. Fyzická stránka totiž není příčinou nemocí- sama o sobě není ničím, neboť síla, která ji udržuje při životě, plyne z ducha, z duše. Nemocný organismus je tedy organismus, jenž se pokouší nalézt ztracenou rovnováhu, protože jeho přirozeným stavem je zdraví.
Ego je to souhrn tvých vzpomínek, které v průběhu let nabyly přílišné důležitosti, takže jsou nakonec tak silné, že ovládají tvou osobnost. Z těchto tvých vzpomínek jsi vyvodil/a závěr, který přerostl v určitý myšlenkový vzorec, jehož prostřednictvím se pokoušíš vyhnout utrpení (šlo-li o nepříjemnou událost) nebo naopak danou věc opakovat (pokud se jednalo o událost příjemnou). Tvé vzpomínky se živí energií, kterou jim přikládáš pokaždé, když začnou ovládat tvůj život. Je důležité si uvědomit, že když jsi něčemu věřil, pak jsi tak činil v dobré víře a s přesvědčením, že tato víra ti dopomůže k většímu štěstí. Bohužel naprostá většina našich přesvědčení nabytých v dětství už pro nás v dospělosti není užitečných.. Ego se skládá ze stovek podobných přesvědčení, které si musíme uvědomit, neboť jinak nám brání v naplňování našich tužeb, jež jsou důležité, abychom plně projevili své JÁ JSEM. To je hlavní důvod všech našich problémů a nemocí: přílišná moc našeho ega. Ego má svou vlastní vůli udržuje se při životě a ovládá tě jedině tehdy, když ho necháš, aby tvá přesvědčení ovládala tvůj život.
Nejběžnějšími příčinami nemocí jsou negativní postoje a emoce, pocit viny, vynucování pozornosti a využívání nemoci jako prostředku k úniku z nepříjemných situací. Každá nemoc ti signalizuje, že se nemáš rád. Mít se rád znamená dovolit si prožít zkušenosti, milovat druhé a poskytnout jim právo prožívat jejich vlastní zkušenosti. Znamená to, dovolit si být člověkem se všemi strachy, přesvědčeními, hranicemi, silami, slabostmi... a konečně si dovolit být takový, jaký jsi právě teď. Pochopit nebo přijmout vnější situaci nebo přijmout druhého však ještě nestačí. Nejdůležitější je přijmout sebe sama, tedy odpustit sobě samému.
Z knihy: Lise Bourbeau – Význam nemocí
Každé kilo navíc, které vaše tělo nese, se rovná citové bolesti ve vašem srdci. Moje kniha vám pomůže se těchto kil zbavit tím, že se s touto bolestí vypořádáte. Pokud jste už vyzkoušely mnoho diet a neustále se vždy znovu vracíte ke svým nezdravým stravovacím návykům, vaše nadváha má pravděpodobně psychickou příčinu, kterou je možné uzdravit. Setkala jsem se s tisíci žen a mužů, kteří nebyli schopni přestat s přejídáním. Spouštěčem jejich přejídání byly vždy citově bolestivé situace a traumatické zážitky. (...)
Aspekt žalu při hubnutí Lidé, trpící nutkavým přejídáním se musí vyrovnat s těžkou ztrátou svého velmi blízkého přítele a utěšitele - jídla. Předchozí zmrzlinové a čokoládové hody, hamburgery, anebo jakékoliv jiné jídlo, které se stalo věrným průvodcem dané osoby v obdobích nejtěžších, pociťují tyto osoby jako ztrátu milované osoby nebo nejlepšího přítele.
Tímto aspektem hubnutí jsem se podrobně zabývala. Dospěla jsem k závěru, že je zásadní si tento žal přiznat. Stádia, kterými prochází žal, jsou zcela shodná se stádii žalu prožívaného při ztrátě někoho blízkého. Během fáze šoku jste ochotni udělat cokoli, abyste zhubli. Například si koupíte permanentku do tělocvičny, nakoupíte si cvičební oblečení a pomůcky, zapřísáhnete se, že se nebudete přejídat, a podobně. (...)
Z knihy: Doreen Virtue, Ph. D - Zbavte se svých kil bolesti
POČÁTKEM SVOBODY je poznání, že nejste entitou, která
vás ovládá – to jest nejste svou myslí. Toto poznání vám umožňuje
mysl pozorovat. Jakmile ji začnete pozorovat, aktivujete vyšší úroveň vědomí.
Začnete si uvědomovat, že za hranicemi myšlení je nesmírná
sféra inteligence a že myšlení je jen nepatrným aspektem této
inteligence. Také si uvědomíte, že z této sféry pochází všechno
skutečně důležité – krása, láska, tvořivost, radost a vnitřní klid.
A začnete se probouzet. OSVOBOZENÍ OD VLASTNÍ MYSLI
Dobré je, že se od své mysli můžete osvobodit.
Z knihy: Moc přítomného okamžiku - Eckhart Tolle